pojezdy

Jak ale na to? Inspiraci jsem našel v Anglii. Pro svůj plánovaný model motorového vozu M152.0 jsem si tam koupil stavebnici pojezdu od firmy Branchlines. Rám pojezdu byl z jednoduchého leptu, jedna náprava poháněna šnekem přímo od motoru, druhá byla uložena výkyvně, ale ne hnaná.

Jednoduchost leptaného rámu mě nadchla - přesné rozměry, jednoduchost sestavení a mosazná pouzdra pro uložení hřídelí. Takže jsem věděl jak dál. Objednal jsem díly a vrhnul se na kreslení. Jak s vývojem pojezdu postupuji, jsem už popsal ve svém článku o pojezdu pro motoráček M152.0 zde... Anglický pojezd jsem nakonec nikdy nepoužil, ale pro vždy to bude praotec mých pojezdů :)

Bylo mi jasné, že pojezd pro rosničku musí mít všechny nápravy hnané, minimálně proto, aby se ze všech náprav dal účinně sbírat proud. Z komponent, které jsem v té době znal, jsem navrhl pojezd takto: motor Mashima 10/20 ozubeným převodem poháněla "královskou" hřídel, od které jsou šneky poháněné všechny tři nápravy. Celkový převodový poměr byl navržen snad až příliš vysoký, přes 40:1.

 
Co my ale dalo zabrat bylo řešení pro spolehlivý průjezd přes nerovnosti. U dvounápravového pojezdu to spolehlivě řeší jedna výkyvná náprava, jak to ale provést se třemi nápravami? Elegantním řešením by třeba bylo mít jednu nápravu pevně v rámu a dvě ve volně výkyvném, otočném podvozku, o který by se hlavní rám opíral v jednom bodě.  Vzhledem k tomu, že mé řešení pohonu uvízlo u jedné hřídele pohánějící všechny tři nápravy, zvolil jsem kompromis - výkyvné krajní nápravy. Dokonalý kontakt střední nápravy s kolejemi toto řešení bohužel nezajišťuje. Ale co naplat, maličké kardany NWSL jsem tenkrát neznal. 

Můj první lept...


První zkouška, ještě bez sbírání proudu.

Pohled na výkyvnou krajní nápravu. Náprava je uchycená v rámu, který se může otáčet okolo hnací hřídele.

Nový a starý. Kabeláž na tomto snímku je ještě provizorní. Sběrače proudu byly vystřiženy z fosforbronzového plechu tloušťky 0.1mm. Byly připájeny ke kousku plošného spoje přilepeného k rámu. Vcelku pracné řešení, které se mi neosvědčilo. Dále už jsem pro sběrače jen strunu a držák, který se k rámu šroubuje - relativně snadné pro výrobu a ještě snazší pro údržbu.

Pojezd jezdil dobře, Rosnička se vrátila do života. Rozhodně to ale pro mne nebyl "perfektní" pojezd. Měl jsem v plánu se na T334.0 vrhnout znovu.
U pojezdu pro T211.0 jsem si vyzkoušel kombinaci odpružené nápravové převodovky a miniaturního kardanu. Tento kardan mi umožnil u T334.0 oddělit všechny nápravy tak, aby se mohly nezávisle pohybovat a tedy se přizpůsobovat nerovnostem na kolejích. Pojezd jsem rozvrhl takto:

Motor M10/20, který se v první verzi pojezdu plně osvědčil, je uložen nad přední a střední nápravou. Přes skloněný kardan pohání vstupní hřídel zadní nápravové převodovky. Uložení motoru v této pozici umožnil použití dvou setrvačníků.
Vstupní hřídel zadní nápravové převodovky pohání přes ozubený převod (plast - mosaz 7:1) hřídel se šnekem. Od té je přes kardan poháněna střední nápravová převodovka a dále přední. Nápravy jsou poháněny šnekovým převodem Tenshodo 14:1 v kombinaci mosaz - plast.

Nápravové převodovky jsem uložil do kapes v leptaném rámu. Na krajích rámu je osazení pro montáž do vackovy karosérie. Nejprve jsem plánoval zajistit převodovky v rámu každou dvěma strunami. Struny pro střední převodovku by ale nešlo nikudy namontovat, takže nakonec jsou struny jen dvě. Prochází celým rámem a všemi převodovkami. Toto řešení jsem okoukl na http://www.clag.org.uk/ Takové uspořádání nejen zajišťuje odpružení, ale částečně i provahadlování sousedních náprav, pro rovnoměrnější zatížení náprav. Pro snazší průjezd oblouky má střední náprava ještě pár desetin milimetrů vůle navíc v bočním posuvu.

Zkoušení tohoto pojezdu mě potěšilo, jízdní vlastnosti předčily první verzi pojezdu. Nedokonalosti v odběru proudu byly odstraněny. Ještě ale zbývalo dvě věci doladit: rám nebyl dost pevný a nezdál se mi poměrně velký sklon kardanu od motoru. Takže ještě jedna verze...

Rám jsem zesílil v nejslabších místech pod kapsami žebry.
Z kruhovými otvory v bočnicích rámu jsou připájeny matky - pro přišroubování rámu motoru a držáků strun sbírání proudu. Za čtvercovými otvory jsou dovnitř ohnuty opěry pro struny. Na na krajích pojezdu jsou připájeny zámečky, ve kterých jsou zajištěny struny odpružení.

Pohled na rám seshora - je řešen tak, aby do něj šly seshora nasunout převodovky s již nasazenými kardany.

Změnila se i zadní hnací převodovka. Vstupní hřídel se přestěhovala o kousek výš tak, aby byl v ose s motoru. Větší osovou vzdálenost s hřídelí šneku doplnila vložená hřídel s ozubeným kolem.

Motor se přesunul blíže ke středu pojezdu a pohání vstupní hřídel zadní převodovky přes krátký kardan "psí kost". To nejen přispělo snížení vibrací, ale také usnadnilo montáž. Rám motoru je zesílený a k rámu podvozku se šroubuje dvěma šrouby M2.

Sběrače proudu jsem použil osvědčené - držák je z leptu, proud sbírá bronzová struna průměru 0.3mm.
Kolečka od firmy LUCK mají průměr 11.4mm. Původní osičky koleček jsem nahradil osičkami z kalené oceli. Ty od Lucka mají totiž náboj kola narýhovaný a to by při prostrkování pouzdry poškozovalo jejich povrch.

 A pohled z druhé strany. Rám je vodivě spojen s jednou z kolejnic. Rám jde odizolovat použitím disků s izolací na obou stranách. Pak jsou sběrače potřeba na obou stranách.

Pohled zespodu. Převody jsou zespoda kompletně zakryté proti zašpinění. Při údržbě lze pojezd rozebrat: odmontuje se rám motoru, struny odpružení se uvolní ze zámečku a vytáhnou. Pak lze všechny převodovky vyjmout a vyčistit.

Jsem rád, že se tento projezd povedl. Budu z něj totiž odvozovat podvozek pro T669.0. Přibude rám z mosazi a výkonný motor a bude to.

Pokud také chcete vylepšit svou Rosničku, mrkněte sem.