Jak na pojezdy v domácích podmínkách
Před dvěma roky jsem začal stavět svůj první pojezd. Začínal
jsem se šroubováky a svěrákem. Od té doby jsem si pořídil
několik pomocníků, bez kterých bych se snad už neobešel. Stále
ale pracuji v "domácích" podmínkách, u psacího stolu a jen
s ručním nářadím.
Nářadí a postupy, které budu popisovat, se rozhodně nedají
považovat za profesionální nebo ideální. Ale postavit pojezd se
vším všudy takto jde - bez velkých nároků na prostor a
investice.
Za klíčového hráče ve své dílně
považuji mini stahovák firmy
Fohrmann
katalogového čísla 90 800. Byl to první specializovaný
nástroj, který jsem si pořídil. Pokud chcete začít s pojezdy,
určitě si něco podobného pořiďte také.
Úkolem, pro který byl navržen je stahování koleček z hřídelí,
což s ním samozřejmě jde bezvadně. Při použití
stahováku se totiž minimalizuje riziko poškození plastové
izolace kolečka. Tímto nástrojem jde stahovat i kolečka, která jsou již namontována v rámu.
Já s ním ale i lisuji. Výhodou
je, že čelisti stahováčku se dostanou třeba dovnitř
převodovky. To je vidět na obrázku níže, kde lisuji ozubené
kolo na nápravu uvnitř nápravové převodovky.
Při lisování místo třetí ruky používám svěrku, která zajistí,
že mi osička nevypadne z čelistí. Na obrázku lisuji šnek na
hřídelku. Šnekem (nebo čímkoliv jiným, co lisuji) nejprve
prostrčím osičku o menším průměru. Poslouží mi pro uchycení v
čelistech. Na osičku ještě navleču podložku nebo pouzdro,
které zabrání poškození především šneků od čelistí.
Práce s mini stahováčkem má jednu nevýhodu - při některých
operacích člověk potřebuje snad několik rukou navíc:
stahováček je potřeba držet a utahovat, k tomu ještě držet
samotný lisovaný předmět a směrovat do něj čep stahováčku nebo
hřídelku... Pro usnadnění jsem si pořídil přípravek Fohrmann
90 823, kterým lze stahovat...
... i lisovat. Pro lisování převodů si budu muset buď upravit
opěru tohoto přípravku nebo nechat vyrobit novou, s otvory potřebných
průměrů přesně proti šroubu. Hlavním účelem tohoto přípravku
je přesné doladění rozkolí, což jde skvěle - máte
volnou ruku pro šupléru.
Při lisování převodů mi opravdu usnadnilo život používání
výstružníků. Pořídil jsem si dva - jeden pro 1.5 mm a druhý
pro 2.0 mm - což jsou dva nejběžnější průměry hřídelí.
Výstružníkem si upravuji díry v převodech před lisováním.
Jemně a opatrně díry zvětšuji, dokud nelze hřídelka nasunout
do části díry. To usnadní především samotné lisování - není
potřeba takového tlaku, nehrozí poškození - ale i upnutí do
přípravku nebo stahováku, kdy už s ozubeným kolem a hřídelkou
můžete pracovat jako s jedním kusem a pouze dolisovat.
Výstružník lze upnout do sklíčidla, což ale nepoužívám. Takto
je práce s ním skutečně jemná. Díry lze zvětšit vždy, zmenšit
ale ne... Vyplatí se zvětšovat postupně po malých krůčcích a
průběžně zkoušet.
Pomocníkem, který si získal okamžitou oblibu je ruční
sklíčidlo Fohrmann 53 145. Má čtyři upínací hlavy pro různé
průměry upínaných nástrojů.
Nejen že se s ním dobře vrtá, do sklíčidla jde upnout i
opracovávaný předmět - třeba hřídelka při řezání nebo i celá
převodovka. Na obrázku je vidět doplňková upínací hlava
(různé průměry na obou koncích), která je schována v pouzdru
uvnitř sklíčidla.
Když už jsem u upínání, tohle se také hodí... Tento nástroj
používají hodináři, já jsem narazil na mašinkářský od firmy
Fulgurex.
Teď trochu k leptům. Na ohýbání dílů, které jsou v mých
stavebnicích, postačí prsty a malé kleště, nejlépe s hladkými
čelistmi.
Pokud je ale potřeba ohnout delší díl, třeba lokomotivní rám,
chce to trochu víc. Nejdříve jsem si pořídil ohýbačku leptů,
ta ale na silnější plechy a opravdu dlouhé kousky moc
praktická není. Pro tento účel používám malý svěrák vybavený
dvěma hliníkovými "L" profily. Mezi profily upínám lept a
ohýbám pomocí ocelového pravítka nebo úhelníku.
Výhodou je, že profily lze upravit na míru ohýbaným dílům.
Ohýbačka pro "jemnější" práci...
Páječku jsem si pořídil v OBI. Je to základní model s výkonem
30W. Co považuji za klíčové je "hranatý" hrot. Při pájení
rohových spojů spolehlivě prohřeje oba spojované díly (třeba i
matku pájenou k plechu), plochou částí hrotu se dobře
prohřívají i ploché spoje.
Že čistota je půl zdraví platí i pro pájení. Hrot je potřeba
stále čistit navlhčenou houbičkou.
Pájky používám dvě - jednu klasickou Sn-Pb a jednu s nízkou
teplotou tavení Sn-Pb-Bi - obojí od Elchemco. Kombinace těchto
dvou pájek usnadňuje život pokud jsou dva spoje blízko sebe -
první pájím klasikou, druhý pájkou s nízkou teplotou tavení.
Riziko, že první spoj povolí, se tak snižuje na minimum. Coby
tavidlo používám Neutrální pájecí kapalinu od Elchemco.
Pomocníci při pájení pouzder do rámů - hřídel příslušného
průměru pro udržení souososti a pinzeta coby svěrka pro
zajištění pozice.
Spájené lepty čistím isopropyl-alkoholem a upravuji pilníky
nebo brusným papírem. Pro dokonalý výsledek ještě používám
kartáček ze skelných vláken Fohrmann. Práci znepříjemňují
úlomky vláken, které se rády zapichují do kůže. Chce to
rukavice a následně vše dobře očistit.
Pro připomínky, doplnění nebo otázky přikládám poznámkový bloček: